Pochodoběh černokosteleckého pivovaru 2022 (Marek)

Pochodoběh čili vrchol sezóny je za námi a nenazval bych to jinak než bordovické Nagáno. Začneme od smolařů letošního ročníku, jež vyfasovali pracovní název "TJ Bordovický Pivní Pochod "Zabedněnci"" a že zabednění opravdu byli... Páč se objevili na startu s litrem a půl rumu na "zahustění". Nevím zda zahuštovali málo nebo moc, každopádně Ondrej Kyblík si odesral koleno a půl závodu v podstatě trpěl, že na stanovištích stíhali pouze zavíračky a nestíhali pít. Nicméně došli, sic s polovinou sudu, kterou už v cíli nedopili, ale došli. Hned jeli domů a zítra si jde k doktorovi pro verdikt - držíme palec, že vše bude ok... Já mu říkal, aby se na to vysral, radši se nechal odvést s ostatníma mrtvolama a dopil ten sud mimo závod, ale tvrdil, že největší výzva je to dojít.  Správně vychovaný "skoro Bordovjan"!

Tým TJ Bordovický Pivní Pochod "Nebednaři" ve složení Václav Váňa a Marek Bartoň si šli tu svou klasiku - hlavně dojít, užít si to a přežít. Ukořistili si 66. místo na Krátké traťi z cca 160 týmů a odcházeli se slovy: "Tady se mi to líbí, s tímhle závodem jsem ještě neskončil".  Takže super kucí.

Další reprezentace jsme se zhostili my, ve složení Petřkovský, Turoň... Už názvem týmu jsme si na sebe upletli celkem nekomfortní bič a pojmenovali jsme se ostře - TJ Bordovický Pivní Pochod "Bednaři". S umístěním na bednu jsme absolutně nepočítali, ale říkali jsme si, že místní trošku postrašíme. Vlhký sen byl natlačit to pod 8 hodin - 6h na trati + 2h na sud, což by nám mělo stačit na nějaké cca 5.-6. místo. Hned na startu jsem si řekl, že odstartujem s elitou, zakousneme se jim do zadnice a zkusíme se udržet co to půjde a světe div se ... ono to šlo. Dokonce to šlo tak dobře, že jsme na traťi byli, troufám si říct, dominantní. V pití nás chlapci, ale neskutečně drtili - nám tekla pěna jim pívo. 

"Chlapi co to máte za pivo, že Vám to tak krásně teče"
"My chodíme s Mášou (pozn. ALE 13°)"
"Dyť to Vás musí strašně sundat né?"
"V klídu" ... jen co to dořekl, tak se šel "vykadit"
"Kde máš partáka?"
"Říkal, že jde kadit"
"Ty hele já ho vidím ... on kadí běžně pusou?"
To byl jeden z posledních rozhovorů s loňskými vítězi, se kterými jsme se naháněli v podstatě celý závod ... pak jim Máša v závěru dala trošku na prdel a spadli až na 6. místo. Nicméně my si běželi to svoje, v pivovaru jsme si dopili nějaké poslední 4 škopky na morál a z tohoto brutálního pekla si odvážíme stříbro v čase 7:38, nějakých 20 minut za prvním... V minulých letech by nám to stačilo na nějaké 5. místo letos na 2., nezamýšlím se proč ... prostě slavíme.

No a poslední vyslanec, největší hero naší repre - Mareek Glogar, který se vydal tou nejstrastiplnější cestou novodobých gladiátorů tohoto sportu - nadsamce, čili jednotlivců. V přípravě jsme se snažili přijít na počet piv, co je člověk schopný fyzicky přijmout ... shodli jsme se na nějakých 24. Mara se ale postavil proti přírodě a (vsuvka autora: to hovado) ten sud vyžral sám ... Ano je to pravda a Mara Glogar se zapsal do síně slávy tohoto sportu a jako druhý v republice (nejspíš i na světě) dokončil "Nadsamce" v čase 13:16 si odnáší 23. místo z dlouhé (z nějakých 40!!!)

PIVU ZDAR!