Beskydská sedmička 2023 (Marek)

Kde jen začít? Letošní B7 jsem nechtěl jít, jelikož už delší dobu ... no tohle si necháme na nějaký další příspěvek.  Nicméně celý rok jsem si zkusil z druhé strany a byl jsem "koučem" mé úžasné a dokonalé Ivanka Turoňová. A tak jsme mobilizovali babičky, které si zaslouží svou vlastní medaili, protože bez nich by se žádná běžecká průprava na B7 nekonala - děkujeme! A od ledna se do toho šláplo! Zadání znělo jasně - B7 pod 18h ... není problém ... 200+km/10k+vertikal/měsícně, s tím že do května trénujeme rychlost a pak půjdeme do objemu. Ivan jel nadplán a šla si tvrdě za svým, ale to jen tak bokem. Po společné H8 se Ivance splašily hormony a ani nevím jak se to stalo, byl jsem na startovce B7 s ňou - sh*t Pojďme už konečně na to! Třinec - šílenství - klasika - hymna - Boyard a jdeme na věc!

Ze startu byl trošku problém dostat se do stejného tempa - Iva na doraz, já vycházkově. Ale tak to bývá když máte za ženu jedničkovou oktávku v dízlu - studené starty nic moc, ale jak se ten motor po 20km zahřeje, tak už spolehlivějšího parťáka jen těžko pohledáš. Plán - noc na pohodu, jen to přežít a až vyjde slunce, zrychlit. Trošku nám vše znepříjemňoval déšť, vysoká vlhkost a nízká teplota, což nás nutilo taktizovat ohledně příjmu potravy a tekutin (není nutno rozepisovat, je to trošku alchymie). Osvěžující bylo "podřístáníčko" s Kryštofem do Kykulky, čímž se tato nekonečná a mozek unavující pakárna stala příjemným zážitkem. Nicméně na seběhu z Lysé začala ta pravá "zábava" Iva objevila co znamená "suicide mode", seběhli jsme ji v osobáku a nechali za sebou všechny naše sousoky . Na zdolání Smrku jsme si prohodili role a přišlo převrácení žalud(k)u a s každým metrem to lákalo do křovíčka - boží.  Nakonec jsme to nějak rozkecali, nicméně nás to stalo aktuální zlato (kat.) a do Čeladné dobíháme první trojka v rozmezí 2 minut ... Fakt super! Tohle jsem přesně nechtěl, ale hold je to tady a je třeba se s tím poprat!

Ještě před nástupem do hangu na Stolovou nás krouhá Olda a Iveta a po 70. km v nohách do kopce běží. Byli fakt hustí!  Zvažujeme naše možnosti, ale na běh do kopce to už fakt není, takže vsázíme vše na jednu kartu - seběhy. Na Pustevnách ztrácíme na první 3 minuty a hostýňáci nás pronásledují jen s 5 minutovým deficitem ... au! Od té doby už to byly jen bomby bomby bomby - oni silní do kopca, my z kopca. Na Pinduli je konečně rozhodnuto! Na první ztrácíme 8 minut, třetí jsme trhli o 22 minut. To jsou rozdíly, které jsou nepřekonatelné v jednom kopcu, takže si v Javorníku odbydu nějakou slzičku a dorážíme naše randíčko na Frenštáckém náměstí.

Letošní B7 pro mě dostala naprosto nový rozměr a to, že to nebyl závod náročný pouze fyzicky, ale především mentálně. Je to něco nepopsatelného se na 50km "zmáčknout" a dostat ze sebe vše, když na dosah ruky máte zlato a zároveň v zátylku cítíte dech loveckých Bloodhoundů, kteří cílí na váš flek! Tohle opravdu nezávidím eliťákům! 

P.S. Návod pro lidi kteří jsou v silné kategorii a nemají šanci se nikdy umístit, tady to je!

Jak se dostat na bednu na B7 v 5 krocích:
1. Nauč se chodit B7 pod 18hodin
2. Ožeň se
3. Nauč ženu milovat hory (podprahová reklama ve spánku, atd.)
4. Vsugeruj jí, že chce jít B7 pod 18hodin
5. Vetři se k ní do týmu ...

PIVU ZDAR A MAKEJ VOLE!